Krizový plán
Co dělat, když zjistíte, že se váš žák sebepoškozuje?
Sebepoškozování se stále častěji objevuje v prostředí škol. Jako pedagogové ne vždy víme, jak na takovou situaci správně reagovat, a přitom je právě naše reakce často klíčová pro další vývoj situace. Cílem tohoto krizového plánu je poskytnout jasný, podpůrný a strukturovaný postup, který vás provede situací krok za krokem. Pamatujte, že vaše role pedagoga je významná – můžete být tím, kdo dá žákovi pocit bezpečí a pomůže mu najít cestu k odborné pomoci.
Zachovejte klid a buďte oporou
Vaše první reakce na zjištění, že se žák sebepoškozuje, je klíčová. Jakmile se o tomto problému dozvíte, snažte se zůstat klidní a neprojevovat šok, odsouzení nebo přehnanou lítost. Počkejte na vhodnou chvíli. Vaším cílem je vytvořit pro žáka bezpečné prostředí a dát mu najevo, že vám na něm záleží.
Jak byste měli postupovat?
- Zkuste zjistit, zda je poranění akutní. Teče žákovi krev? Má na ráně strupy?
- Zkuste vymyslet záminku, abyste mohli žáka diskrétně oslovit. Domluvte si konzultaci. Sebepoškozování je velmi intimní problém, který žák nemusí chtít sdílet se všemi. Pokud zjistíte, že se sebepoškozuje, mluvte s ním o situaci v soukromí, mimo dosah ostatních žáků. Respektujte jeho právo na důstojnost a důvěrnost. Vyhněte se veřejné konfrontaci nebo diskusi o problému před ostatními.
- Otevřete prostor ke sdílení. Zkuste se na rozhovor připravit. Měli byste hovořit v klidném prostředí.
- Pokud se na rozhovor necítíte, nepouštějte se do toho. Buďte laskaví i k sobě. Problematické chování však nepřehlížejte. Sdělte vaše zjištění pracovníkovi ze školního poradenského pracoviště.
Co můžete žákovi ve vhodnou chvíli říct?
- Všiml/a jsem si tvých ran. Máš to teď těžké? Chceš si o tom promluvit?
- Všiml/a jsem si, že se poslední dobou necítíš dobře. Jsem tady, abych ti pomohl/a.
- Společně můžeme hledat způsob, jak situaci zvládnout.
Spolupracujte se školním poradenským pracovištěm
Školní poradenské pracoviště (ŠPP) je tvořeno týmem odborníků působících ve škole, kteří poskytují poradenské, preventivní a intervenční služby žákům, jejich rodičům a pedagogům. Cílem ŠPP je podpora duševního zdraví, rozvoj bezpečného školního prostředí a řešení individuálních i skupinových problémů žáků.
Složení ŠPP:
- Výchovný poradce
- Školní metodik prevence
- Školní psycholog
- Speciální pedagog
- Sociální pedagog a další pracovníci
Školní poradenské pracoviště může zastat klíčovou roli v podpoře žáků v krizových situacích. Sebepoškozující žák ve většině případů potřebuje odbornou pomoc. Doporučte žákovi návštěvu školního psychologa, pedagogicko-psychologické poradny nebo jiného odborníka. Pokud je to možné, doprovoďte tento krok pozitivní motivací.
Jaká může být úloha ŠPP při řešení sebepoškozování žáka?
- Vzdělávání pedagogů v oblasti příznaků sebepoškozování
- Aktivní sledování projevů u žáků (např. změny chování, skrytá poranění)
Poskytování podpory žákovi i pedagogickému sboru:
- Individuální konzultace s pedagogem
- Vytvoření bezpečného prostoru pro otevřenou komunikaci mezi žákem a pracovníkem ŠPP
- Pomoc žákovi najít zdravější způsoby zvládání stresu a emocí
Spolupráce s rodiči:
- Informování rodičů o situaci
- Nabídka konzultací pro rodiče (podpora dítěte doma i ve školním prostředí)
- Poskytování kontaktů na další odbornou pomoc
- Zajištění krizové intervence v případě akutního ohrožení žáka
- Doporučení a zprostředkování odborné pomoci mimo školu (např. psychiatr, psycholog)
Preventivní aktivity:
Realizace preventivních programů zaměřených na duševní zdraví a zvládání stresu, silných emocí
Vzdělávání žáků o rizicích sebepoškozování a možnostech pomoci
Spolupráce s externími odborníky:
Koordinace práce s institucemi a organizacemi, jako jsou pedagogicko-psychologické poradny (PPP), krizová centra
Informujte rodiče
Kontaktování rodičů je nezbytnou součástí krizového plánu. Žák by měl být informován o tom, že bude hovor s rodiči probíhat, a měl by mít možnost sdělit své obavy, připomínky. Zkuste s žákem naplánovat, jakým způsobem a kdy by měli být rodiče informováni.
K rodičům přistupujte citlivě a s empatií. Vysvětlete jim, co jste zjistili, a nabídněte svůj pohled na situaci. Váš první kontakt můžete zahájit touto větou:
- Všiml/a jsem si, že vaše dítě prochází těžkým obdobím. Myslím, že bude nejlepší, když se spojíme a společně najdeme cestu, jak mu pomoci.
Příprava na rozhovor
- Sepsání faktů: Shromážděte dostupné informace.
- Konzultace s odborníky: Poraďte se s pracovníky ŠPP. Pokud se na rozhovor necítíte, nemusíte ho vést.
- Stanovení cílů setkání: Cílem je informovat rodiče, poskytnout podporu a nabídnout spolupráci.
- Zajištění vhodného prostředí: Setkání by mělo proběhnout v soukromí, v klidné a bezpečné atmosféře.
Samotné setkání s rodiči
- Empatický a respektující přístup: Začněte pozitivně a zdůrazněte, že vám záleží na dítěti.
- Popis situace: Sdělte rodičům konkrétní pozorování (např. viditelné jizvy, změny v chování), vyhněte se spekulacím.
- Citlivé používání jazyka: Vyhněte se slovům, které mohou být vnímány negativně (získání pozornosti, manipulace).
- Poskytnutí prostoru pro reakci: Dejte rodičům čas na vyjádření emocí (šok, smutek, vztek) a poskytněte jim podporu.
- Důraz na společnou spolupráci: Zdůrazněte, že spolupráce školy, rodiny a odborníků je klíčová pro pomoc dítěti.
Nabídka další pomoci
- Odborná podpora: Doporučte kontakt na další odbornou pomoc.
- Spolupráce se školou: Nabídněte možnost pravidelných konzultací s pracovníky ŠPP.
- Vzdělávání rodičů: Poskytněte materiály o sebepoškozování, jeho příčinách a možnostech podpory dítěte.
Následná spolupráce
- Pravidelná komunikace: Naplánujte další setkání s rodiči pro kontrolu situace.
- Monitorování stavu žáka: Škola by měla sledovat, jak se dítěti daří a zda má potřebnou podporu.
- Flexibilita: Buďte otevření k přizpůsobení podpůrných opatření podle vývoje situace.
Důležité zásady:
- Nesoudit ani neobviňovat rodiče ani dítě.
- Udržovat respektující a empatický přístup.
- Spolupracovat s odborníky na duševní zdraví.
Jednání s rodiči může být komplikované. Mohou být v silných emocích. Pokud rodiče nereagují nebo situaci podceňují, opakujte kontakt. Zdůrazňujte opakovaně důležitost odborné pomoci a spolupráce. Pokud bude vaše snaha bezvýsledná, kontaktujte oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Jak je to s ohlašovací povinností?
Uzavřete krizový plán mezi žákem a školou
Pro žáka, který se sebepoškozuje, může být stres ze školy jedním ze spouštěčů rizikového chování. Může být také natolik zahlcen, že není schopen zvládat proces vzdělávání. Zvažte úpravu jeho výuky tak, aby se cítil méně přetížen.
Mezi konkrétní opatření může patřit:
- Bezpečný prostor: Žák by měl mít možnost se kdykoli obrátit na důvěryhodnou osobu (např. školního psychologa, metodika prevence, třídního učitele).
- Přizpůsobení učebních požadavků: Snižte nároky v období krize nebo psychického vyčerpání.
- Individuální přístup: Nabídněte alternativní formy hodnocení, například prezentace nebo projekty místo písemných testů, pokud jsou pro žáka příliš stresující.
- Relaxace i během vyučování: Umožněte žákovi krátké přestávky na uvolnění stresu pomocí dechových cvičení nebo jiných technik.
- Podpora v sebehodnocení: Pomozte žákovi rozvíjet dovednosti v sebehodnocení a vnímání vlastního pokroku.
- Podpora pozitivních vztahů ve třídě: Zapojte žáka do aktivit, které podporují spolupráci a sounáležitost.
- Zohlednění psychického stavu žáka: Informujte pedagogický sbor o základních potřebách a doporučeních týkajících se přístupu k žákovi.
Sebepoškozování jednoho žáka může ovlivnit i atmosféru ve třídě. Vytvářejte prostředí, kde se žáci cítí bezpečně a respektováni. Zaměřte se na budování empatie a respektu mezi spolužáky a pořádejte aktivity zaměřené na zvládání stresu a regulaci emocí.
Pokuste se o nastavení pravidel
Sebepoškozování by mělo být tolerováno jako projev psychických obtíží, nikoliv však ignorováno. Škola by měla jasně nastavit pravidla, která chrání všechny žáky. Zdůrazněte, že škola je bezpečným místem. Pokud se sebepoškozující žák cítí špatně, může požádat o podporu, ale zároveň ho poproste, aby své jizvy nezobrazoval veřejně před ostatními žáky. Neměl by jiné žáky nabádat k této nebezpečné strategii. Neměl by u sebe nosit nebezpečné předměty.